Exponát měsíce

Album návrhů, kreseb a fotografií nám v roce 2020 do muzea darovala paní Olga Fröhlichová, dcera rytce a především hudebního pedagoga Ctibora Letošníka. Ten v letech 1948 – 1951 navštěvoval železnobrodskou sklářskou školu, obor rytého skla. Přestože se naučil úspěšně rýt sklo u profesora Božetěcha Medka a s profesorem Josefem Černým dělal už tehdy první pokusy s tavenou plastikou, sklářské profesi se nevěnoval. Zvítězila u něj láska ke zpěvu a hudbě. Už na sklandě byl členem hudebního souboru Sklář, v němž hrál na akordeon. Po ukončení studia na sklářské škole vystudoval pedagogické gymnázium pro vzdělávání učitelů – obor hudební výchova a po celý svůj další profesní život se věnoval práci pedagoga.

Fotografie ze slavnostního otevření turistické stezky, pojmenované po železnobrodském rodákovi a tehdejším ministru financí Josefu Kalfusovi, které proběhlo v 30. října 1938. Stezku připravil železnobrodský odbor Klubu českých turistů a vedla ze železného Brodu po Hamštejnském hřebeni na vrchol Kozákova. Slavnostní události byli přítomni starosta města Heřman Jiránek, Alois Metelák, Jaroslav Hudský, činovníci KČT, delegace ze Semil a další. Ministr financí Josef Kalfus se slavnosti nezúčastnil.

Slavnost zachytil amatérský fotograf Ing. Karel Ježek, od jehož syna a vnuka se tento snímek spolu s několika desítkami dalších do našeho muzea dostal.

Věděli jste, že v depozitáři naší sklářské expozice muzea se nachází překvapivě velké množství keramiky a porcelánu? A že některé exponáty jsou opravdu bizarní? Příkladem může být tato porcelánová vázička s postavou lyžaře. Ze sbírkové karty exponátu se nedozvíme stáří ani výrobce, ale to neznamená, že vázička nemá příběh. Způsob nabytí je popsán jako „přeneseno z bývalé prodejny muzea, zrušeno 1968“. A tak se nabízí vysvětlení. Vázička s figurkou se ve staré prodejně muzea válela zkrátka tak dlouho, až se z ní stal sbírkový předmět.

Náhrdelník je součástí souboru skleněné bižuterie od firmy Bohumila Mrklase. Náhrdelník je ukázkou precizní řemeslné práce, je tvořen vinutými a broušenými perlami. Zejména na perlách, které jsou ručně nad kahanem modelované do tvarů rozličného ovoce, je patrné, jak mistrně si dotyčný sklář poradil s obtížnou zakázkou. Lístečky jsou matové, taktéž nad ohněm modelované. Vinuté komponenty jsou vhodně doplněné vysoce lesklými zelenými broušenými korálky. Celek působí velmi vyváženě.

Firma Bohumila Mrklase se řadí mezi úspěšné železnobrodské sklářské firmy meziválečného období. Právě 30. léta se vyznačovaly rozvojem uměleckého a užitkového sklářství na Železnobrodsku.

Máme za sebou dvanáctý ročník sklářského sympozia, a tak je na místě si exponátem měsíce připomenout vůbec první sympozium, které se uskutečnilo v září 2012. Sympozia se zúčastnili výtvarníci Kateřina Handlová, Jakub Petr, David Valner, Václav Řezáč, Ondřej Strnadel, Zuzana Kynčlová, Gizela Šabóková a Ivana Šrámková. Všichni, až na čestného hosta Ondřeje Strnadela, jsou absolventy zdejší sklářské školy. Prestiž a kvalitu Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské dokazují i pracovní úspěchy těchto absolventů.

Tématem prvního sklářského sympozia byl „Prostřený stůl“. Sympozisté k tomuto tématu přistupovali různě. Exponát měsíce, který vzoroval David Valner, ukazuje, jak atraktivně lze dané téma uchopit. Uměleckou vizi Davida Valnera zhotovili Jaroslav Bukovský a Lukáš Šulc. Sbírka muzea byla obohacena o čtyři objekty Davida Valnera, které vznikly během sklářského sympozia LSD 2012.

Autorem této křišťálové tenkostěnné vázy ve tvaru kalicha je Jindřich Tockstein. Váza byla vyrobena v roce 1938. Stěna nad dnem je do výše 4 cm zdobena elegantním kolmým měkkým výbrusem. Hlavní dekor vázy představuje rytina s námětem Léta. V jejím středu je vyobrazena nahá žena mezi obláčky, a okolo ní jsou drobné scény, zobrazující žence sklízející obilí a ženu vázající snopy. Každý detail vytváří jedinečný a poutavý obraz tohoto uměleckého díla. Váza precizně a citlivě zpracoval Miroslav Plátek. Její rozměry jsou výška 21,2 cm a průměr 12,4 cm.

Jindřich Tockstein (1914-1975) byl výjimečnou osobností českého umění. Jako rytec skla, grafik a malíř se proslavil svou nekonvenční a bohémskou povahou. Narodil se v Železném Brodě a po absolvování železnobrodské sklářské školy pokračoval ve studiu na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Brzy však začal rozvíjet své vlastní umělecké techniky a naučil se samostatně kreslit, malovat a rýt sklo. Jeho návrhy a rytiny na sklo získaly uznání a staly se oblíbenými nejen v Československu, ale i v zahraničí. Kromě svých sklářských děl se věnoval i malbě a grafice. Přestože jeho život byl plný překážek, jeho umělecký vliv přetrval a ovlivňoval další generace umělců a studentů sklářských škol až do devadesátých let. Jindřich Tockstein tak zanechal nezapomenutelnou stopu v českém umění.

Cechovní pečetidla představují vzácné historické artefakty, které nám umožňují nahlédnout do bohatého dědictví a tradic řemeslného cechu. Jedním z výmluvných příkladů je pečetidlo sdruženého cechu kovářů, které nám odkrývá nejen jedinečné prvky heraldiky, ale i významné místo, které cechy zaujímaly v minulosti.

Pečetidlo sdruženého cechu kovářů je vyrobeno z železa a disponuje rukojetí pro pohodlné používání. Na jeho středu naleznete znak cechu, který je rozdělen do čtyř polí. Těmito symboly jsou podkova, kolo, zkřížené dva klíče a dva zkřížené meče. Nad znakem je umístěn letopočet 1707, což nás přenáší do doby vzniku tohoto pečetidla. Okolo znaku najdeme nečitelný nápis "INSIGEL DER SCHMI", což v němčině znamená "Pečetidlo kovářského cechu". Dále jsou uvedena jména města "D. STADT EISEN BROD", které odkazuje na město Železný Brod jako na místo působení cechu.

Exponát měsíce tentokrát představuje vzácný pohled do minulosti Železnobrodského jarmarku v 70. letech 20. století. Jarmark s sebou nese bohatou tradici, která se váže na jarmareční právo, a je tak neodmyslitelnou součástí místní historie.

Exponát měsíce června tvoří soubor čtyř černobílých fotografií, které zachycují autentické momentky z Železnobrodského jarmarku. Každá z nich nám otevírá okno do minulosti a umožňuje nám procházet se ulicemi a atmosférou tohoto specifického období.

První fotografie nás zavede k zídkám u potoku Žernovníku, kde se před námi objevuje starší žena v šatech a se šátkem na hlavě. S úsměvem pózuje u stánku. Za ní stojí dům čp. 143, který dnes již neexistuje.