5/2025 Směrovka z května 1945

Květnovým předmětem měsíce je směrová tabulka se symboly čísla 1, bílé osmicípé hvězdy a červeného půlměsíce. Sloužila k orientaci dobrovolníků z 1. Turkestánského pracovního praporu při jejich přesunu v květnu 1945. Pochází ze Železného Brodu, kde byla tehdy umístěna ve městě a ukazovala směr procházejícím vojenským jednotkám.

Turkestánský pracovní prapor vznikl v únoru 1943 na území okupovaného Polska a tvořili ho hlavně bývalí sovětští vojáci zajatí Němci. Jednotka pomáhala s budováním vojenských zařízení a obranných linií. Na jaře 1945, v době ústupu před Rudou armádou, byla nasazena i na území Sudet, kde pokračovala ve výstavbě obranných pozic. O jejím působení v Železném Brodě a okolních obcích se dozvídáme především ze vzpomínek pamětníků a z místních kronik.

Bohuslav Kacálek vzpomíná: „V Železném Brodě byla vyhlášena povinnost přibližně od 20. ledna 1945 pro všechny muže pomoc na budování záseků. Ty měly být na všech ulicích a přístupech do města, ale i uvnitř města. Tři nejvýznamnější byly na obou koncích mostu a pod zvonicí mezi skálou a řekou Jizerou. Tyto záseky byly tvořeny mohutnými kmeny stromů, které byly zčásti zakopány do země a nahoře sroubeny podobně jako se dělá roubený dům a byly v plné hmotě vyplněny kamením. Byly stavěny vždy ve dvojicích tak, aby projíždějící vozidlo muselo mezi nimi kličkovat a byly tam zbudovány střílny, za kterými by se mohli obránci bránit. Další zákopy a okopy byly stavěny na nejrůznějších místech na přístupech k městu i uvnitř města. Ty zde stavěli také zajatci, říkalo se, že jsou to Turkestánci. Pravděpodobně jim Němci asi dost důvěřovali, protože na několika pracovištích vždy asi 30 z nich hlídal jenom jeden německý voják. My děti jsme si všimly, že občas některý z Turkestánců něco zazpívá a všichni si kleknou jedním směrem a dotýkají se čelem země. Teprve o mnoho později jsem pochopil, že to zřejmě byli muslimové. Hlídající německý voják se k jejich modlení stavěl zcela netečně“.

Učitel František Sochor ve svém článku popisujícím květnové události uvádí, že „Dne 3. května 1945 je hlášeno odzbrojení strážných vojáků od pracovních čet Turkestánců z Těpeř a Jirkova“ a dále ze dne 5. května 1945: „Přichází zpráva z Pelechova o průchodu vojska, které nechce bojovat, ale chce domů. Později se ukazuje, že jde o Turkestánce, kteří táhnou v dlouhém proudu s několika vozy k Malé Skále“.

Kronika města Vysoké nad Jizerou zmiňuje: „Dne 14. března 1945 přišel tento pracovní prapor o síle 300 mužů do Vysokého nad Jizerou. Tvořili ho převážně vojáci z Kavkazu, především Arméni a Gruzínci. Vysoké nad Jizerou se mělo stát opěrným bodem a do městečka měly být uzavřeny vjezdy a kolem vykopán hluboký protitankový příkop. Na těchto opevňovacích pracích se museli podílet také obyvatelé z Vysokého a okolních obcí.“

Kronika města Semily uvádí: „Pracovní oddíl bývalých sovětských zajatců v počtu 200 vojáků pocházejících z Turkestánu v Asii, začal v Semilech nad Čtrnácti pomocníky nad městským vodojemem stavěti protitankový příkop (Panzergraben) 6 m široký, 3 m hluboký v délce asi 400–500 m. Příkop je veden po loukách po obou stranách silnice při lese Pansku a po polích až k lesu v Propadlištích. Na silnici staví se zároveň protitanková zábrana (Panzersperre), na kterou bere se dříví z děkanského lesa (30 m³) v Propadlištích."

Další osudy tohoto praporu nejsou známy. Pokud se někteří jeho členové po válce vrátili zpět do Sovětského svazu, čekal je nelehký osud. Až 80 % všech nuceně nasazených osob, které se vrátily domů, bylo odsouzeno k nuceným pracím. Mnozí museli opustit svá původní bydliště nebo byli nasazeni na těžkou fyzickou práci. Všichni byli sovětským režimem vnímáni jako nebezpečné osoby.