3/2025 Notový zápis

Při každodenní odborné práci se kurátor často setkává se zajímavými výzvami. Občas se mu do rukou dostane předmět, jehož odborné zpracování vyžaduje znalosti, které přesahují jeho odbornost. Takový je i případ předmětu měsíce března – rukopisu notového zápisu. Jak si s ním ale poradit?

V muzejním týmu bohužel chybí někdo s hudebním vzděláním, kdo by pomohl s jeho identifikací. Nezbývá tedy než zapojit všechny mozkové závity a pokusit se zjistit co nejvíce informací – nejen o obsahu rukopisu, ale také o jeho původu. Prvními vodítky jsou dvě vlastnická razítka. Historické muzejní razítko s číslem nás zavede do staré přírůstkové knihy, kde se dozvídáme, že notový zápis do muzea daroval Jaroslav Fišer. To odpovídá i druhému razítku na dokumentu.
O jakou skladbu se jedná, z knihy bohužel nevyčteme. Notový záznam však obsahuje názvy jednotlivých částí, které naznačují, že jde o skladbu určenou pro liturgické účely. Nadpis Violino primo napovídá, že se jedná o zápis pro první housle. Bez hlubších znalostí hudby a její historie se v identifikaci skladby posuneme jen stěží. Přesto nám tento dokument může nabídnout cenné souvislosti a přiblížit historii rodu Fišerových – jedné z nejvýznamnějších a nejbohatších železnobrodských rodin 19. století.
Nejznámějším členem rodiny byl obchodník, písmák a muzikant Michal Antonín Fišer (1825–1897), na kterého – a pravděpodobně i na jeho otce Michaela Ignáce Fišera, školního preceptora – se v muzeu dochovalo mnoho památek. Kromě četných notových záznamů také unikátní hudební nástroje, na které hráli. Učitelský preceptor byl ve své době nejen pedagogem, ale i klíčovým nositelem hudební tradice. Vedl školní zpěv, hrál při bohoslužbách a často sám opisoval nebo skládal hudbu. Notové záznamy se předávaly z hudebníka na hudebníka, z učitele na žáka, a tak uchovávaly hudební dědictví napříč generacemi. Tento rukopis je tak nejen svědectvím o konkrétní skladbě, ale i připomínkou širší tradice hudebního vzdělávání a sdílení hudby v minulosti.