02/2026 Taneční pořádek ve tvaru rytířské přilby
Plesová sezóna je v plném proudu, a proto jsme jako exponát měsíce vybrali fascinující předmět úzce spjatý s tímto obdobím – taneční pořádek ve tvaru rytířské přilby z prestižního vídeňského plesu konaného roku 1887, jehož významným hostem byl následník rakousko-uherského trůnu, princ Rudolf.
Historie tanečních pořádků
Historie taneční pořádků sahá do 19. století, kdy byly vydávány pořadateli plesů jako součást vstupenky. Taneční pořádek dostával každý účastník plesu a sloužil jako jakýsi program – byli v něm zapsány informace o pořadí jednotlivých tanců, které se na daném plese tančily a součástí byla také malá tužka, pomocí které si jednotliví návštěvníci mohli ke každému tanci zapsat dohodnutého tanečního partnera. Součástí každého tanečního pořádku byl také řetízek zakončený háčkem, díky němuž si dámy mohly pořádek připnout na kabelku nebo jej uložit uvnitř, zatímco pánové jej zavěšovali například do knoflíkových dírek ve fraku.
Provedení tanečních pořádků bylo velmi rozmanité – od jednoduchých kartonových skládaček, přes bohatě zpracované sešity připomínající miniaturní knižní vazby, až po bohatě umělecky zpracované kompozice, které kombinovaly materiály jako kov, textil, peří apod. a svým provedením nezřídka odkazovaly na pořadatele plesu.
Taneční pořádek z našich sbírek
Taneční pořádek z našich sbírek pochází z roku 1887, přičemž způsob, jakým se do našeho muzea dostal, je zahalen tajemstvím. Má podobu miniaturní rytířské přilby vysoké 11 centimetrů, vyrobené ze stříbra a zdobené pozlacenou korunou a bílým emajlovým křížem. Otevírací hledí skrývá malé zrcátko.
Byl vyroben pro ples rakouské společnosti Bílého kříže, jejímž cílem bylo pečovat o trpící a válkou zraněné příslušníky rakousko-uherské armády v době míru, především v sanatoriích. Ples se konal téhož roku v Sofiensäle ve Vídni a zúčastnila se ho významná část tehdejší šlechty; mezi nejvýznamnější hosty patřil korunní princ Rudolf, který byl zároveň patronem společnosti. Přítomni byli rovněž bratři císaře Františka Josefa I., arcivévodové Ludvík Viktor a Karel Ludvík, dále arcivévodové Rainer Ferdinand Habsbursko-Lotrinský a Vilém František Karel Rakousko-Těšínský, stejně jako další členové vysoké aristokracie. Účastnili se také významní státníci a vojenské osobnosti, stejně jako řada vysoce postavených dam z řad kněžen, baronek a hraběnek.
Popis tohoto prestižního plesu byl zachycen v článku rakouského deníku Die Presse ze 16. února 1887. Následující úryvky z článku ilustrují nejen atmosféru a výzdobu sálu, ale i významné hosty a průběh plesu:
„Největší dekorativní výzdobu nesla estráda, přeměněná ve stan z nejcennějších látek, jehož pozadí tvořil nádherný gobelín. Nad stanem se tyčil druhý gobelín stejně monumentálních rozměrů. Po pravé i levé straně stanu byly rozmístěny skupiny exotických rostlin sahající až nad balustrádu obloženou červeným sametem. Výzdobu dále doplňovaly četné trofeje, díky nimž působila celá stěna sálu jako jednotný, harmonicky laděný dekorativní celek, navazující na boční balkony. Stěny byly rovněž pokryty červeným sametem a damaškem a vyzdobeny zbraněmi a prapory, čímž vytvářely okázalou galerii, pod níž visela řada půvabných květinových košů. Uprostřed této galerie visely po obou stranách gobelíny, rámované závěsy, až k rostlinám a květinovým skupinám v přízemí. Nad hlavním vchodem se tyčil mohutný gobelín, po jehož stranách se nacházela bohatá seskupení zbraní, praporů a zbrojí.“
„Korunní princ Rudolf, jehož reprezentační povinnosti se během letošního karnevalu opakovaly téměř každou noc, po hodinu poctil ples svou přítomností. Rovněž byli přítomni arcivévodové Karel Ludvík, Ludvík Viktor, Vilém a Rainer, princ Philipp z Coburgu a princ Gustav Sasko-Výmarský. Dále se účastnili významní státníci a vojenské osobnosti, včetně ministra obchodu markýze Oliviera de Bacquehema, generálů, vrchních lékařů a dalších vysokých důstojníků. Z divadla byly přítomny dámy Hohenfels, Sandrock a hraběnka Hermine Albrecht Nyary.“
„Korunní princ Rudolf se po krátkém rozhovoru s patronkami plesu nechal prostřednictvím dvorního rady seznámit s mnoha členy výboru, a poté hovořil ještě s markýzem von Bacquehemem, generálním intendantem svobodným pánem Josefem Bezecným a baronem Ringhofferem, vlastníkem smíchovské továrny. Ve 23:00 opustil korunní princ sál, aby se vydal na večírek u anglického velvyslance, který se konal téže noci. Krátce po něm odešli i ostatní členové dvora a patronky plesu.“
„Mezi přítomnými dámami byly například: Kněžna Metternich v úzké bílé atlasové sukni se třemi lemovanými kožíšky, s vrchním tylovým šifonem a krátkou šerpou; černá sametová vlečka byla ozdobena černobílými pruhovanými stuhami a živůtek se pyšnil diamantovými knoflíky; Kněžna Montenuovo-Kinsky v okázalé rudé sametové róbě zdobené červeným atlasem; Hraběnka Irma von Taaffe v žluto-hnědé kožíškové róbě s bílým předním dílem z barevně květovaného rokokového brokátu; Hraběnka Emma Wilczek ve žlutě zářivé damaškové róbě s bohatě zdobenou dlouhou vlečkou; Baronka Königswarter v modro-šedé róbě se světle modrým předním dílem, na němž byly vzácné krajky svázané do mašlí; živůtek i vlečka z chaudronského sametu byly doplněny krajkami a modrými pírky; Baronka Drasche Wartinberg v bílé atlasové róbě s krajkovým předním dílem; Baronka Stummer Tavarnok v žluté atlasové róbě s širokými volány a girlandami z růží.“
„Originální a zároveň výrazně vojenský charakter plesu podtrhovaly i dámské dary: stříbrná přilba s pozlacenou korunou a bílým křížem z emajlu, v níž se za otvíracím hledím nacházelo malé zrcátko.“
„Kotilion, jak se dalo očekávat, znázorňoval bílé kříže. Na šestnácti židlích sedělo stejný počet dam v modrých róbách; čtyři dámy v rudých róbách se pohybovaly jako rudé paprskové body, zatímco ostatní dámy v bílých róbách tančily „bílý kříž“.“
„Taneční věnování – valčíky „Desterreich in Lied und Wort“ od Eduarda Seufferta, „In Helm und Wehr“ od Karla Bellnera a polka-mazurka „Ritterdienste“ od Alfreda Straßera – sklidily bouřlivý potlesk.“
