Letní sklářská dílna 2025

Letní sklářská dílna opět v Železném Brodě

Ve dnech 10. a 11. června 2025 se v Železném Brodě uskutečnil již čtrnáctý ročník sklářského sympozia Letní sklářská dílna. Městské muzeum přizvalo k účasti pět umělkyň a umělců, kteří své autorské projekty realizovali ve sklářské huti Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské a ve společnosti Detesk.

Sympozium bylo otevřené i široké veřejnosti – zájemci mohli sledovat proces tvorby přímo na místě (v huti sklářské školy), a to v úterý 10. a ve středu 11. června, vždy od 8.00 do 13.00 hodin.

Letní sklářská dílna je tradiční akcí, která podporuje nejen sklářské řemeslo, ale také současné autorské přístupy k práci se sklem.

Symposium se konalo díky finanční podpoře Města Železný Brod a firmy Detesk, s.r.o.

Eva Vlčková (*1966) je absolventkou sklářské školy (1987) a VŠUP v Praze, kde absolvovala v ateliéru skla u prof. Vladimíra Kopeckého (1993). Její díla jsou zastoupena v českých a zahraničních, soukromých i státních sbírkách. Ve své tvorbě se zaměřuje na tavenou skleněnou plastiku, avšak v rámci sympozia bude realizovat své návrhy ve sklářské firmě Detesk, která je již po osmé partnerem sympozia.

Renata Šikolová (*1979) pedagogicky působí ve sklářské škole od roku 2016, kde převzala odpovědnost za výtvarné výsledky oboru rytého skla. Ve své vlastní autorské tvorbě upřednostňuje volnou malbu, kterou lze charakterizovat jako fascinaci starými časy. Malbou monochromních obrazů reprodukuje vybrané snímky z rodinného alba, čímž akcentuje tyto vzácné okamžiky a ve své podstatě obhajuje status lidí zachycených na fotografiích. Realizaci svého díla na sympoziu zaměří na náročné sklářské technologie overlay a Graal.

Jaroslav Bukovský (*1976) je absolventem sklářské školy (1994) a svou vlastní autorskou tvorbu zaměřuje přednostně na technologii litého skla do forem z žáruvzdorných materiálů. Tematicky si všímá zejména motivů „všedního dne“, dokáže v nich vystihnout skrytý půvab a s autentickou nadsázkou a humorem je interpretovat ve skle.

Pavel Kopřiva (*1968) vytváří multimediální objekty a instalace, pracuje se sklem, s fotografií a videoartem. Jeho práce charakterizuje nejenom konceptuální přístup, ale také práce s ironickou distancí, fikcí nebo mystifikací, ve kterých často odráží zkušenosti s postindustriální nebo posttotalitní společností.

Jana Válková Střílková (*1976) je výraznou osobností střední generace šperkařů, což dokazuje především svou početnou účastí na kolektivních výstavách. K výrobě šperků používá ovčí vlnu, hovězí kosti, rohovinu a další přírodní materiály, které pro ni nejsou jen materiálem, ale i aktivní vazbou na její dennodenní soužití s přírodou. Účast na sklářském sympoziu je pro ni experimentální výzvou, jak do své tvorby zapojit další materiál.